Síň slávy

Síň slávy SK Rakovník byla založena jako pocta hráčům, trenérům a osobnostem, které se významně zapsaly do historie rakovnického fotbalu. Cílem je uchovat vzpomínky na jejich přínos a inspirovat současné i budoucí generace. Každý rok jsou do Síně slávy uvedeny dvě nové osobnosti, které svým působením zanechaly v klubu trvalou stopu.

2023: Václav Hrachovina, Oldřich Nejedlý, Zdeněk Weis
2024: Radim Suchánek a Jaroslav Hamouz
2025: Jiří Krob a Josef Kadraba

OLDŘICH NEJEDLÝ (uveden v roce 2023)

Oldřich Nejedlý patřil k nejproslulejším kanonýrům a nejlepším českým fotbalistům 30. let 20. století. Hrával zpravidla jako levá spojka. Byl znám výtečnou technikou ovládání míče, křížnými přihrávkami i střeleckým uměním. Světově se proslavil zejména jako nejlepší střelec II. mistrovství světa v kopané.

V reprezentaci se ve 44 utkáních trefil devětadvacetkrát, díky čemuž se dodnes dělí o páté místo v žebříčku kanonýrů.

Legendární kanonýr, vicemistr světa a nejlepší střelec světového šampionátu v Itálii roku 1934. Ten v klubu svou bohatou kariéru i začínal, přišel do něj roku 1928 a za tři roky odešel do pražské Sparty, kde se proslavil.

VÁCLAV HRACHOVINA (uveden v roce 2023)

Václav Hrachovina se narodil 24. února 1933 v Berouně. Do Rakovníka se přestěhoval až později. Právě v Rakovníku začal hrát nejprve za žáky, později za dorost. V dorostu hrával s Josefem Kadrabou, se kterým dával nejvíce gólů. Dále šel na vojnu do Dukly Jince, kde se také hrával fotbal a tam byl dva roky. Po vojně hrál opět za SK Rakovník. Nikdy nešel hrát jinam, i když měl zajímavé nabídky. Zůstal věrný SK Rakovník. Za SK odehrál více než 800 zápasů. Nikdy nebyl vyloučený a dlouhá léta nosil také kapitánskou pásku. Také vyprávěl, že vyšlapával kopačky Oldovi Nejedlému, jelikož měli stejné číslo boty.

Václav Hrachovina je také držitel několika různých ocenění, pohárů, medailí od OFS, ČFS, SK Rakovník. Od ČFS obdržel plaketu a medaili za jeho dlouhé působení v SK a práci, kterou dělal pro klub SK Rakovník.

Byl také dlouhá léta trenérem mládežnických kategorií. Hrával také na harmoniku, kterou nosil vždy na výjezdy s fotbalem. Byl členem VV SK Rakovník, později obsluhoval časomíru na domácích zápasech.

Zůstal věrný až do konce své dlouhé kariéry v SK Rakovník.

ZDENĚK WEIS (uveden v roce 2023)

Zdeněk Weis patřil k nejvýraznějším osobnostem, které kdy oblékly dres SK Rakovník. Narodil se 22. dubna 1946 a s fotbalem začínal už v mládí právě v rodném městě. Postupně se z něho stal jeden z nejspolehlivějších hráčů tehdejších týmů, známý svou technikou, přehledem ve hře i nekompromisní bojovností.

Jeho jméno bylo dlouhá léta neoddělitelně spojeno s rakovnickým fotbalem — nejprve jako hráče, později i jako trenéra a dlouholetého funkcionáře. Mnoho mladších fotbalistů, kteří prošli zdejším klubem, dodnes vzpomíná na jeho ochotu pomoci, humor a především na to, jakým byl vzorem v pracovitosti i férovosti.

Zdeněk Weis byl rovněž známý jako velký sportovní srdcař, který zůstal věrný Rakovníku po celý život. Jeho zásluhy na rozvoji místního fotbalu ocenil klub zařazením do Síně slávy SK Rakovník.

Zemřel 30. prosince 2021 ve věku 88 let. V paměti všech, kdo ho znali, zůstává nejen jako skvělý fotbalista, ale především jako člověk, který žil pro sport, přátele a své město.

JAROSLAV HAMOUZ (uveden v roce 2024)

Narodil se 22.4.1946 a své dětství i mládí prožil v Lašovicích. Pracoval jako strojní zámečník v TOSu Rakovník a po návratu z vojenské služby se aktivně zapojoval nejen do sportovního života, ale i mládežnického hnutí. Pracoval jako tajemník ČSM pro oblast průmyslu a zároveň hrál aktivně fotbal postupně v Panoším Újezdu, Pavlíkově a SK Rakovník B.

V roce 1967 se seznámil na škole v Bratislavě se svoji manželkou Věrou, která byla jeho celoživotní partnerkou a její láska k fotbalu mu umožňovala vykonávat sportovní aktivity po celý život. Sama Věra měla za sebou hráčkou kariéru ve fotbale, byla a brankářkou a kapitánkou družstva žen na uherskohradišťsku.

Díky své pracovitosti, odborným znalostem, vedoucími schopnostmi pracoval Jarda nejdříve jako vedoucí odbytu ÚPZT Praha ve středisku Rakovník, šéfoval místnímu bazénu, ale hlavně po revoluci se rozhodl pro podnikatelskou dráhu a založil úspěšnou firmu Invera, dnešní Invera Metal, ve které úspěšně pokračuje syn Aleš. Kromě založení rodinné společnosti zasel Jarda ještě jednu rodinnou tradici - lásku k fotbalu a k SK. Syn Aleš je členem vedení SK, syn Robert pracuje přes 15let u ženského fotbalové reprezentace. Vnuci Jakub, Robert prošli mládeží na SK, zatímco vnuci Adama a Aleš jsou stále její součástí.

Jméno Jaroslava Hamouze mají všichni fanoušci spjato zejména s jeho milovaným fotbalem a SK Rakovník. Během svého života vykonal spousty práce, která často zůstala nedoceněna nebo nebyla pouhým okem viděna. Za dobu svého takřka čtyřicetiletého působení v klubu byl členem výboru, vedoucím mužstva, chvíli hráčem, podílel se ale hlavně na přestupech a výchově mnoha významných hráčů minulosti jako Segmüller, Linhart, Čepelák, Křivánek, a spousty dalších.V neposlední řadě stál za příchodem Radima Suchánka, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství, stejně jako s reprezentačním trenérem Rubášem Jiřím, kde spolu v partě s manželkami jezdili na milovanou chatičku na Bucku.

Jaroslav Hamouz fotbal miloval, kromě role funkcionáře ve vedení SK zastával řadu let pozici předsedy komise rozhodčích. Sám byl rozhodčím do pokročilejšího věku, jelikož fyzicky byl vždy výborně připravený. Na hřišti měl respekt a hráči, kteří ho pamatují pískat vřele uznají, že Jarda byl opravdu PAN rozhodčí.

Po ukončení rozhodcovské kariéry s fotbalem samozřejmě neskončil. Přesunul se na post delegáta na úrovni dnešních třetích a čtvrtých lig. S delegováním nepřestal ani po sedmdesátce, přestože už jiní dávno skončili ve “fotbalovém důchodu”. Díky své vitalitě drží historický primát pro nejdéle sloužícího delegáta v Česku.

Další štací pro Jardu je už jen hodnocení zápasů a fandění ve fotbalovém nebi, kam odešel v roce 2021.

Věříme, že příznivci fotbalu, SK, široké sportovní veřejnosti budou vzpomínat na Jaroslava Hamouze jako dlouholetého fotbalového nadšence, bývalého rozhodčího, delegáta, celoživotního funkcionáře SK s láskou, úctou a obdivem. Jeho jmenování do síně slávy je zasloužená odměna a poděkování za jeho celoživotní práci.

RADIM SUCHÁNEK (uveden v roce 2024)

se narodil 26.9. 1949 a pro rychlé matematiky to znamená, že je na prahu oslavy svých 75letých narozenin. Jeho otec hrával za Slovan Bratislava nebo Moravskou Slavii (dnešní Slovácko). Radim byl vychováván v Dukle Praha, kde už v mládí začala série jeho spousty úspěchů. V roce 68 se stal mistrem dorostenecké ligy, zároveň její nejlepší střelec. Kdo si vzpomene na zimní turnaje týdeníku Gól (obdoba dnešní Tipsport ligy), tak v ní se například Radimovi podařilo během 8 zápasů vstřelit 25 branek.

V roce 1973 přestoupil pan Suchánek po ukončení vojenské služby do Sparty Praha, bohužel ho však zabrzdilo vážné zranění kolene. I proto souhlasil s přestupem v roce 74 do Rakovníka na čemž měl největší zásluhu právě Jaroslav Hamouz. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a po plném uzdravení se stal v roce 75 3. nejlepším střelcem soutěže. V té době začali na povrch vylézat první vlastnosti budoucího úspěšného trenéra a manažera. Díky svému charismatu, vlivu a odhadu na lidi se mu podařilo pomoct přesvědčit bývalého sparťanského spoluhráče exreprezentanta Bohouše Veselého do Rakovníka, toho poté následovala další jména - Jaroslav Šmídek z Dukly nebo Vlasta Halbich ze Slavii. I díky novým spoluhráčům se stal v roce 76 nejlepším střelcem soutěže. V roce 78 se podařil dokonce postup do tehdy obdoby dnešní druhé ligy, nad kterou byla pouze 1. československá liga. Tehdy to byla pro Rakovník zlatá fotbalová léta.

Radim Suchánek vystudoval FTVS UK společně s bývalým spoluhráčem, legendárním Ivo Viktorem a jako jediní dostali profi licenci UEFA po absolvování specializovaného fotbalového oboru. V roce 82 se stal asistentem věhlasného Jiřího Rubáše, který bohužel s týmem sestoupil a Radim Suchánek se tak stal hlavním trenérem. Jeho asistentem se stal dlouholetý kamarád a spoluhráč Jiří Bělecký a dohromady to byla nejmladší trenérská dvojice v těchto vysokých fotbalových patrech. Spolu dokázali znovu postoupit z Divize a v třetí lize být vždy po 6 let vždy v horní polovině tabulky.

Po krátkém angažmá v druholigových Neratovicích se znovu vrátil na SK, aby znovu s týmem postoupil z divize do třetí ligy.

V nedávné historii se Radim podílel na vzniku sportovních tříd při 3.ZŠ, dokázal 2x postoupit s Novým Strašecím, jednou s Jesenicí, jednou se Žluticemi.

Po návratu na SK v roce 2007 znovu slavil postup, tentokrát do divize. Krátce působil ještě jako asistent v divoké mezinárodní éře našeho klubu, kterou příliš rozmazávat nebudeme.

JOSEF KADRABA (uveden v roce 2025)

Narodil se v roce 1933 v Řevničově. Začínal v Rakovníku, v československé lize hrál za Slavoj Liberec, Tankistu Praha, Spartak Praha Sokolovo, TJ SONP Kladno a Slavii Praha. Za Slavii v letech 1965 až 1967 nastoupil ke 114 utkáním a vsítil v nich celkem 46 branek. Celkem nastřílel 117 ligových branek. Objevil se také 17x v reprezentačním mužstvu, dal 9 gólů a byl členem kádru, který na mistrovství světa v Chile vybojoval stříbrné medaile. V semifinále vstřelil branku Jugoslávii. V roce 1967 odešel pracovně do Vídně. Po pětiletém legálním pobytu se však nevrátil zpět a v nepřítomnosti byl odsouzen na dva roky odnětí svobody. Byl technicky vyspělým hráčem hrajícím s přehledem a citem pro brankové příležitosti. Oceňován byl pro své umění ve hře hlavou.

JIŘÍ KROB (uveden v roce 2025)

Do historie rakovnického sportu se zapsal velkým a nesmazatelným písmem. S fotbalem začal v roce 1942 v žákovském týmu Olympie Rakovník. Po vojenské základní službě přestoupil v roce 1951 do SK Rakovník, jehož dres v krajském přeboru nosil dvanáct let a poté vypomáhal i rezervnímu mužstvu. Od roku 1966 byl trenérem dorostu a vychoval řadu velmi dobrých fotbalistů. V roce 1972 převzal tým dospělých a hned po roce s ním postoupil do divize. Největší trenérskou metu zaznamenal v roce 1978, kdy s rakovnickým mužstvem postoupil do II. ligy, což byl i největší úspěch v novodobé historii SK Rakovník. I když si s ním vedl úspěšně, musel ho o rok později opustit kvůli nařízení, že ligové mužstvo musí vést trenér I. třídy, zatímco on měl „jen“ třídu druhou. Na svou velkou lásku – fotbal – ale nezanevřel a vrátil se k dorostu, s nimž opět dosáhl výborných výsledků.

Klub

Síň slávy