Věnuje se těm nejmenším dětem, pro které je fotbal především zábavou a první zkušeností se sportem. V rozhovoru jsme se jí zeptali na její cestu k trénování, práci s nejmladšími hráči i na to, co považuje za důležité při budování jejich vztahu ke sportu.

Jak jste se dostala k trénování mládeže?
K trénování mládeže jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. V době, kdy se v Rakovníku zakládaly přípravky, začal můj manžel, který sám fotbal aktivně hrál, trénovat děti. Trenérů tehdy nebylo dost, a tak jsem mu začala pomáhat. Postupně mě práce s dětmi začala opravdu bavit a už je to přibližně čtvrtý rok, co jsme součástí přípravky na SK. Dnes už má ale každý z nás na starosti jinou věkovou kategorii.

Co vás na práci s dětmi nejvíce baví?
Na práci s dětmi mě nejvíc baví sledovat jejich radost z fotbalu a to, jak se postupně zlepšují. Je fajn vidět, když dítě přijde na první trénink stydlivé nebo nejisté a po čase si začne věřit, získá nové kamarády a těší se na každý další trénink. Největší odměnou je pro mě pocit, že jsem mohla být součástí jejich fotbalové “cesty”. Některé z dětí,které začínaly u nás v mini přípravce jsou už nyní ve starší přípravce a je super vidět,jak fotbalově rostou a zlepšují se

Jak důležitá podpora rodičů je?
Podpora rodičů je v mini přípravce naprosto zásadní. Děti potřebují především cítit, že je rodiče podporují bez ohledu na to, jestli dají gól nebo se jim zrovna něco nepovede. Největší motivací pro ně je pochvala za snahu, radost ze hry a společně strávený čas s kamarády.

Co byste poradila novým hráčům (res. jejich rodičům), kteří přijdou do klubu poprvé?
Novým hráčům a jejich rodičům bych poradila, aby děti do tréninku netlačili,každé dítě si na nové prostředí zvyká jinak a ne všem kolektivní sport vyhovuje. Také každé dítě se učí vlastním tempem a nejdůležitější je, aby si fotbal zamilovalo a chodilo na tréninky s úsměvem. Nebojte se komunikovat s trenéry, na cokoliv se zeptat a stát se součástí našeho týmu. V mini přípravce nám nejde jen o fotbalové dovednosti, ale hlavně o to, aby děti měly radost z pohybu, našly si kamarády a vytvořily si pozitivní vztah ke sportu, který jim může vydržet celý život.

Důležité je ale zmínit, že to není jen o mě,ale za mini přípravkou stojí další trenérky a trenér,bez kterých bychom se neobešli. VELKÉ DÍKY tedy patří - Péťe Hoffmanové,Aničce Peškové,Elen Pekárnové a Jonáši Burgerovi.